Jak se změnil náš vztah k vlastnímu tělu
Ještě před pár lety se o tom téměř nemluvilo. Poznámky o váze, postavě nebo vzhledu byly běžnou součástí rozhovorů – někdy v rodině, někdy mezi přáteli, často i na sociálních sítích. Mnoho lidí si zvyklo poslouchat komentáře o svém těle tak dlouho, až je začali opakovat sami sobě.
Dnes se ale čím dál víc mluví o pojmech jako body shaming, body positivity nebo self-love. Společnost začíná přemýšlet nad tím, jaký vztah máme ke svému tělu – a jaký bychom vlastně mít chtěli.
Cesta od kritiky vlastního vzhledu k jeho přijetí však není jednoduchá. Je to spíš postupná změna myšlení než rychlé rozhodnutí.
Co je body shaming
Body shaming označuje situace, kdy je někdo kritizován nebo zesměšňován kvůli svému tělu nebo vzhledu. Může jít o přímé urážky, ale často se objevuje i v nenápadnější podobě.
Typickými příklady jsou:
- komentáře o váze nebo postavě
- srovnávání s ostatními lidmi
- nevyžádané rady o dietě nebo cvičení
- poznámky o „nedokonalostech“ těla
Body shaming se přitom nemusí odehrávat jen mezi lidmi. Velkou roli hrají také média a sociální sítě, kde jsme neustále konfrontováni s obrazy zdánlivě dokonalých těl.
Proč nás kritika vzhledu tolik ovlivňuje
Vztah k vlastnímu tělu vzniká už v dětství a postupně se formuje zkušenostmi z okolí. Když člověk opakovaně slyší negativní komentáře o svém vzhledu, začne si je postupně internalizovat.
To znamená, že kritický hlas zvenčí se stane naším vlastním hlasem. Najednou už nepotřebujeme, aby nás někdo hodnotil – hodnotíme se sami.
Takový způsob přemýšlení může ovlivnit:
- sebevědomí
- vztah k jídlu a pohybu
- sociální vztahy
- celkový psychický komfort
Vznik hnutí body positivity
Reakcí na tlak ideálů krásy se postupně stalo hnutí body positivity, které zdůrazňuje, že lidská těla existují v mnoha podobách a žádná z nich by neměla být důvodem k posměchu.
Myšlenka není nová, ale velkou sílu získala až díky sociálním sítím. Lidé začali otevřeně sdílet své zkušenosti, fotografie bez retuší a osobní příběhy.
Postupně se začalo mluvit o tom, že hodnota člověka není definována jeho vzhledem.
Co vlastně znamená self-love?
Self-love se často překládá jako „mít se rád“. Ve skutečnosti je to ale trochu složitější. Neznamená to, že člověk musí být neustále spokojený se svým vzhledem nebo že už nikdy nepocítí nejistotu.
Self-love spíš znamená:
- zacházet se sebou s respektem
- přijmout vlastní nedokonalosti
- pečovat o sebe fyzicky i psychicky
- přestat se definovat jen podle vzhledu
Je to způsob, jak k sobě přistupovat s větší laskavostí. Jak si budovat zdravější vztah k vlastnímu tělu. Změnit způsob, jak o sobě přemýšlíme, není otázka jednoho dne. Existuje ale několik kroků, které mohou postupně pomoci.
Omezte srovnávání
Sociální sítě často ukazují jen upravenou realitu. Neustálé porovnávání s ostatními lidmi může vytvářet pocit, že nikdy nejsme dost dobří.
Upravte svůj online prostor
Sledujte profily, které podporují zdravý vztah k tělu, a naopak omezte obsah, který ve vás vyvolává negativní pocity.
Zaměřte se na funkci těla
Místo toho, jak tělo vypadá, je někdy užitečné přemýšlet nad tím, co všechno dokáže – pohyb, sílu, energii nebo schopnost regenerace.
Buďte k sobě laskavější
Vnitřní dialog má velkou sílu. Zkuste si všimnout, jak o sobě přemýšlíte, a postupně nahrazovat kritiku větším pochopením.
Přijetí vlastního těla je proces. Je důležité si uvědomit, že vztah k vlastnímu tělu se může měnit. Jsou období, kdy se cítíme sebejistěji, a chvíle, kdy se vrací pochybnosti. To je přirozené.
Self-love není jednorázové rozhodnutí. Je to dlouhodobý proces, ve kterém se učíme zacházet sami se sebou s větší trpělivostí a respektem.
Naše tělo je s námi po celý život. Místo neustálé kritiky může být osvobozující začít k němu přistupovat jinak – jako k něčemu, co si zaslouží péči a respekt.
Cesta od body shamingu k self-love není vždy přímá ani jednoduchá. Ale každý malý krok směrem k přijetí může změnit způsob, jak se sami se sebou cítíme.
Nejoblíbenější
